Konec versus začátek

27. května 2010 v 20:21 | Tulip
No, říká se to přece, ne? Na každém konci je pěkné hlavně to, že něco jiného začíná. Ale teď ten pocit nemám. Nebyla jsem z těch, kteří říkají, jak se celých 8 let těší až z toho gymplu vypadnou. Já jsem se už ve třeťáku děsila toho, že by ten den mohl vůbec jenom nastat. A nastává. Dneska se domaturovalo. Konec. Konec? Padá na mě nostalgie, nebrečela jsme u projevu, u kterého chtělo brečet hodně lidí kolem mě- alespoň jsem tak usoudila z těch lapajících dechů a toho šíleného ticha... Ale tak částečně to asi bylo i tím, že jsem byla trochu naštvaná. Sice jsem odmaturovala nádherně a určitě mi učitelé hodně pomáhali, ale v porovnání s ostaními se stejnými známkami...no prostě, stoupá mi sebevědomí a pokora mizí. Ale když 6 let chodíte do skupinky němčiny, ve které mi přišli dobří tak dva lidi a pak možná já a další 3-4 docela průměrně průměrní a pak hovno, hovno, prd... A někdo pak oznámkuje někoho, kdo není schopný dát dohromady větu správně jedničkou a moji dobrou kamarádku trojkou (nehledě na to, že právě ta dobrá kamarádka si jako jediná ze třídy zasloužila alespoň částečné nadržování), prostě mě to s prominutí- a i bez sere.
Zítra si jdeme pro vysvědčení a asi vrátím poseldní zbtky učebnic- hlavně tu díky které jsem ty limity a dervace s integrály opravdu pochopila 2 dny před tou zkouškou dospělosti...takže se sní opravdu budu horko těžko loučit. :)
Takže...potom, co jsem vyděla některé své spolužáky říkám, že maturita byla fraška- alespoň u některých, ale jsem natolik hrdá a spokojená, že můžu říct, že u mě ne. :)
A zítra jdu k Evičce- techničce, protože jsem pakoš počítačos, takže se mi ta drahá a nebohá dobrá duše ( a barevní ještě) bude pokoušet pomoci nějak to tady dát do šusu, chci, aby mě vzhled blogu charakterizoval. Tohle je jenom provizorka.
Krásné dny a všem středoškolákům: "považte se říkat, že už chcete z té školy pryč!"
Rozhněvaný mladý Tulip (ach, ta maturita nechá na někom velké následky)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evka:) Evka:) | 28. května 2010 v 11:30 | Reagovat

Jani, souhlasím s tím, že maturita je nesmírně nespravedlivá a celá je jen tak o štěstí... Naše třída je toho hodně dobrým příkladem. Ti, kteří se celé 4 roky flákali, si nakonec vytáhli otázky, které chtěli a dopadli mnohem líp než ti, kteří se celou dobu snažili, makali, akorát při nich nestálo štěstí při tahání otázek a hlava v rozhodující chvíli zradila. Ale hlavně, že to všichni máme:)
Musím se přiznat, že jsem se nechala strhnout davem a taky jsem hrdě prohlašovala, že se těším, až vypadnu, i když jsem to tak ani náhodou nemyslela! A teď se za to kaju! Budou mi chybět, moc moc moc... a taky třeba to potkávání se s Tebou na chodbách, prohození pár milých slov... :-)

2 Tulip Tulip | Web | 31. května 2010 v 9:23 | Reagovat

Tak to mně samozřejmě taky, takové to procházení se po škole a asi 99% pravděpodobnost, že potkám někoho známého...ach, hned bych to vrátila zpět. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama