Červen 2010

Jo, třešně zrály

29. června 2010 v 21:19
...zlatý třešně zrály... Tuhle písničku jsem milovala, stejně jako mnoho dalších starých českých písniček, na kterých jsem prakticky vyrostla. :) Dnes je mám moc ráda, ale při jejich poslechu nezažívám tolik euforie jako předtím. :)

cg
Obrázek je odkudsi z internetu. dosti široký pojem, že? :)

Zítra si jdou děti velkého spektra věku pro vysvědčení. Minulý rok jsem si taky šla, i když vlastně o něco dříve. Snažím se vzpomenout si na své pocity. Hodně dlouho předem jsem si uvědomovala, že něco pěkného končí...bezstarostný třeťák a začíná tolik zastrašující maturitní ročník (který vlastně nakonec nebyl tak očekávaně děsivý). Takže moje nálada před více než rokem byla hodně melancholická. Štvali mě všichni, kteří říkali, jak se těší, až z toho našeho gymplu vypadnou. Já jsem pryč něco málo přes měsíc a ani nevíte, jak ráda bych si tam zítra pro to vysvědčení zašla. Vrátí mi někdo čas? O rok, tři nebo více? Hlásí se snad někdo dobrovolně? :)
Já si zítra pro vysvědčení nejdu. Místo toho půjdu pracovat. Revoluce? Evoluce! Happy end?
Krásný večer a napapkejte se třšní a všelikjakého mňam ovoce.:)
Tulip

To mě baví

26. června 2010 v 20:49 | Tulip
Po včerejším článku nechystám žádnou převratnou zpověď. Zase pokračuji obrázky, které zobrazují věci mně zpříjemňující život. Dneska jsem si přečetla znovu svůj včerejší článek a uvědomuji si, že dělám hodně překlepů a určitě i hodně gramatických chyb. Tak mě, prosím, nesuďte, čeština není hold má silná stránka. Budiž mi ale plusem, že se za to stydím. :)
Těď už ale pšt, obrázky a rychle zpátky do křesla k jahodovému koktejlu a za Hughem. :)

a\DSFGF
Kousek mého včerejšího oslavního outfitu (to slovo nemám ráda, ale nic jiného mi na jazyk- rozumějte na prsty, hold neleze). A ty růžové silonky i přes kritiku části příbuzenstva zbožňuju. :)

AD
Mnou zatím vůbec nejoblibenější design kapesníčků

jh
A super čuper truper balící papíry z Tesca. Ještě jedno přídavn jméno by se hodilo dodat...infantilní.:) Mé

Tak zatím papec zdarec :),
Tulip

Společnost jedna sakramentská

25. června 2010 v 16:44 | Tulip
Už od úterka pracuji. Ano, světe div se. Už čtvrtým rokem, tentokrát jinde. V zajímavém extra prostředí s hodnými a pomáhájícími lidmi. Brigády mají jedno velké plus. Jasně, vyděláte si nějaký ten peníz, to už záleží na Vaší trpělivosti a vůli, ale na druhou stranu poznáte ten jiný život. Pokud nejste "protekční děti" , většinou nenarazíte na brigádu v kanceláři, kde budete nosit kafe jednou za dvě hodiny a pěkně všemi deseti ťukat do klávesnice. pokud se Vám to podařilo, gratuluji. Ne, kvůli výdělku, spíše kvůli tomu psaní všemi deseti. :) Prostě a jasně brigáda v továrnách (to je divné a nevhodné slovo, ale budiž- popusťte svou fantazii na špacír) mi otevře oči. Není to o tom, že všichni studenti jsou nesmírní břídiči a přiživují se na svých rodičích, takže jim to alesoň ukáže "ten pravý život". Poznáte totiž ty pravé životy. Životy všech těch lidí. A najednou se ve mně budí pocit, že civilizace se nevyvýjí. Tady (myslím tím v mém prozatimním druhém domově) mají téměř všichni stejné názory, nepřemluvíte je ke změně, i když by znamenala značné ušetření práce. Prostě to tak dělají 20 let a nehodlají to měnit. :) A to jejich přesvědčení o tom, že tvoří důležitou část "jejich" firmy mě dojímá. Pravda, je to sice trošku nereálné, ale upřímně...copak Vy netoužíte po tom, aby se Vaše povolání stalo středobodem života? Já tedy ano. A možná, že mi tyhlety "paní z továrny" pomáhají ujasnit si mé myšlenky a otázky ohledně budoucnosti. A nejspíše o tom ani neví. Díky tedy jim.

uiů
A něco filosofičtějšího nakonec... Pořád mi tady někdo říká, že svět se mění. My se měníme. Ake naše názory asi jen tak ne. Nepřipadá Vám svět tak trochu hodně divný? Možná, že je to tak jen v našem světě/ republice/ městě/ulici... V časopisech se propaguje emancipace a výsledkem je buďto předegenerovaná emancipační vlna nebo naprosté přehlížení a výsměch- většinou z řad můžu a některých přiťápnutých manželek. Je těžké najít ten správný střed? Jedna ze špatných vlastností člověka ale podle mě je úsek v mozku, který se zabývá tím, co bychom měli dělat. Vystudovat, vdát se, být věrná svému manželovi, dvě až tři děti, bla, bla, bla. Ale každý se nevdá v pětadvaceti a ne každý může mít děti. A dokonce existují i lidé, kteří i přes svou píli nedosáhnout vysokého vzdělání. A nejsou proto horší. lidsky ne, ale v společenském žebříčku ano, protože nesplnili jednu položku ve společenském "bychom-seznamu". Směšné. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna... Vykašlete se na to, co by se mělo. já už se o to taky pokouším a myslím, že jsem zase po něco šťastnější. Tak nezhubnu no, ale běh mě baví. Stejně jako jídlo. :) Dokud nemám zdravotní problémy kvůli své váze, nemusím se bortit. A jdu na školu, na kterou chci. ne na školu, která je moderní jako medicína a práva. Ano, přestože ze mě chtěli mít pžíbuzní a učitelé doktorku, jdu si za svým. teď se, milí čtenáři, zamyslete, prosdím, nad tím, co chcete dělat. A hlavně proč. Jelikož se může stát, že za 10 let tady budou mraky právníků. Nespokojených právníků.
A pěkný slunečný víkend. Já jdu slavit!
Tulip

Mých několik top nej :)

22. června 2010 v 17:55
V mém životě mě obklopuje opravdu mnoho skvělých lidí. Každičký z nich zastupuje jedn malý dílek a všichni dohromady tvoří můj svět. Já sipřípadné mezery mezi dílky doplňuji svými oblíbenými věcmi. Většinou jsou to maličkosti jako třeba veselý květináč s krásně kvetoucí levandulí (která se bohužel musí brzo přesadit a vydat se tak na úkor slimákům- zabijákům) nebo čerstvě natrhaný "plevel" (luční kvítí) z naší chaty. Třeba pomněnky, které se nenápadně přeměňují z modré na bílou. Jsou to ejdny z nejelegantnějších květin, navzdory tomu, že vás jejich trhání nic nestojí (pokud netrhíte v chráněném území:)). To jsou moje maličkosti. Teď k nim přibývají i věci ručně vytvořené. Nejsem moc šikovná, takže když se něco opravdu povede, mám z toho nesmírnou radost. Jako třeba včera. Procházím staré oblečení a zjišťuji, kolik je mi toho už malého. Kdo mě zná, ví, jak je pro mě těžké se loučit se svými věcmi, takže pro mě odpadkový koš plný mých hadříků nepřipadá v úvahu. :) Vyrobila jsem si tedy tašku. Použila jsem nohavici džínů a své šaty, jejichž ramínka mi parádně posloužila jako "ucha", pak jsem jenom skoro-výsledek doplnila džínovou květinkou a tralalá...voalá, jsem velmí spokojená. Nejsem přítel šicího stroje, takže jsem zvolila ruční šití, je mi ale jasné, že některé části se prstě se strojem setkat musí. Takže mi ještě držte palce. Nyní ukázka mého skvostu...

wqd
 Foceno asi kolme druhé ráno, takže s ohledem, prosím :)



Jak sobota zvítězila nad pátkem

20. června 2010 v 13:39 | Tulip
Ráda bych něco napsala o posledních dvou dnech. Suma sumárum jsou moje pocity dobré, značně je totiž vylepšila sobota.

Úvaha o štěstí...

18. června 2010 v 19:26
Ach!!! Spadla jsem do lásky! (jak vidno, angličtina mě ovlivňuje an každém kroku/ vpisu). Do té platonické přeci, ale nějak se ne a ne vyhrabat. Mozek rezignuje a pípá v nevhodných časech. :) Mám tisíce chutí dívat se na jeho fotky a připadám si děsně trapně. Možná až puberťácky. Ale co, jsem přece ještě náctiletá. :) Nejsem schopná psát tady regulérně a hezky článek o lásce, ne, ne, citové výlevy stranou.

And the winner is...

14. června 2010 v 10:36 | Tulip
...toť otázkou. Ne, nejsem nadšenec do politiky, ale od voleb silně uvažuju o tom, že má volba možná nebyla ta nejlepší. Nebyla teda rozhodně tak dobrá, jak jsem si myslela. Teď nic nezmůžu. Pořád ještě ti "mí" tropí njeméně hloupostí. A změní se nám ústava. Super. :)
A školné na VŠ? Až po ústavě, jinak by to asi ani nebylo možné. Kdesi skrytě tam totiž píší, že občané mají právo nejen na bezpatnou SŠ, ale i VŠ. Takže co teč? Revoluce? Ruku v ruce s evolucí. Jsem proti školnému. A mám k tomu své jasné a nepopiratelné důvody. Moje máma nás živí sama. Má dvě děti, od září dvě děti na vysoké. Mám ještě pokračovat? Jasně, že mi někteří vyvrhelové píší na facebook, že nechápou, proč jsem proti, vždyť přece existují "ty půjčky". Ovšem, chytráci, "ty půjčky". A bezúročné! No neber to! Jak příjemné a úžasné studovat školu s pocitem "až ji dostuduju budu státu dlužít asi tak 100 000Kč". A co pak? Vezmeme si další hypotéky na auto? Dovolenou? Byt?
Snažím se pochopit všechny ty idealisty, kteří tvrdí, jak to povede ke zlepšení našeho školství. Houbec! Miliony za státní maturity a co se zlepšilo? Nebudu sprostá.
Ale stejně mě to baví... Před volbami jsem si vkládala do hlavy, že si musím zapomatovat, co všechno nám bylo naslibováno. A ejhle, ne že bych těm slibům věřila. Ale tak...kde to jsme? :)

Nový článek

12. června 2010 v 15:12 | Tulip
Titulky by měly vymazat, jen tak pro začátek...

Líbající se smajlíci :-**-:

7. června 2010 v 14:15 | Tulip
Proč jsem se na tyto vysněné prázdniny tak dlouhou dobu těšila a teď...mám pocit, že mi proplouvají mezi prsty, zatím žádná brigáda, plno věcí, které bych si ráda koupila nebo koncerty, kam bych ráda zašla a zároveň jedná velká věc, kterou si chchi nejpozději v září koupit.

Run, girl, run!

4. června 2010 v 18:29 | Tulip
Běžím. Jako o závod. Ne teď, ale už dva dny. Ne vkuse. Tak hodinu. A nebyl to můj nápad, ale teď jsem docela spokojená, i když moje spoluběžící většinou utrpí veliký šok, pořád jenom funím a hekám. Ale! Já běžím.

Vrrr!!!

1. června 2010 v 15:29 | Tulip
Ne, nebudu psát pesimistický článek...